Vítejte na stránkách Vondráčkova nadačního fondu

Úvodní slovo prezidenta Vondráčkova nadačního fondu prof. MUDr. Petra Zvolského, DrSc. o prof. MUDr. Vladimírovi Vondráčkovi, DrSc.:

Prof. Vondráček patří mezi výrazné a charismatické osobnosti české psychiatrie 20tého století. Zásadním způsobem přispěl k vytváření české psychiatrické školy, byl nezapomenutelným učitelem a legendárním přednášečem Po mnoho let byly jeho vyhrazené večerní přednášky na Psychiatrické klinice v Praze otevřeny nejen medikům, ale i ostatním vysokoškolákům s humanistickým zaměřením, ať již z řad právníků, studentů psychologie a filosofie a jiným. Poutavým způsobem se svým osobitým suchým, někdy poněkud bizarním a lehce cynickým humorem jim představoval škálu psychologických a psychiatrických problémů a vykonával tak pro psychiatrii a psychologii nutnou osvětovou práci.

Vondráček se narodil 23.února 1895 a zemřel po krátké nemoci 10. května 1978. Narodil se v rodině představující typický vzestup českého a pražského měšťanstva na zlomu 19. a 20. století. Jeho otec založil první významné pražské lahůdkářství v Perlové ulici, v jeho obchodě se vyučili další významní lahůdkáři, Paukert, Zoufalý a jiní.

Matka zemřela brzy po porodu, Vondráček byl vychován chůvami a většinou mužským prostředím, na dětství nevzpomínal rád, ale jeho život se vyjasnil při gymnasiálních studiích, časně a pevně se rozhodl pro medicínu, kterou dokončil na den 28. října 1918. Nastupuje dráhu lékaře s hlavními zájmy v interně, psychologii, psychiatrii a farmakologii i sexuologii a působí pak celý život na půdě Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze na různých klinikách, odpovídajících výše uvedeným zájmům a nejdéle pak na Psychiatrické klinice FVL UK v Praze, kde se stal po delších průtazích na řadu let přednostou a ředitelem Výzkumné psychiatrické laboratoře, jímž byl až do konce života.

Své zaměření a odborné zájmy komentoval sám Vondráček ve svých publikovaných knihách vzpomínek: „V mém životě byly jen dvě velké lásky: psychiatrie a farmakologie. Žádná z nich nebyla manželkou, obě byly milenky, s nimiž jsem soužití střídal. Manželkou byla jen interna. Interna mi dala mnoho, vždyť je to královna lékařských věd“.

Rozsáhlé vědomosti a systematická práce Vondráčkova zasahovala mimo lékařskou psychologii též do sexuologie, toxikologie a dietologie. Ve všech těchto oborech patří u nás k zakladatelským osobnostem. Svou dobu předběhl o několik desetiletí knihou Farmakologie duše (1932), ve které předznamenal vývoj psychofarmakologie.

Publikoval více než 350 prací a četné monografie: Čtení o zdraví a nemocech, O duševní hygieně, Vnímání, Fantastické a magické v psychiatrii, Úvahy psychologicko psychiatrické, v závěru svého života vydal tři knihy vzpomínek, které jsou živou kronikou vědeckého, intelektuálního a společenského života 20. století u nás.

Ve Vondráčkově úvaze o stáří je moudrý odstavec, který reflektuje jeho názory: „Zatím je určité přežití vlastního života jen v našich dětech, v našich dílech a vzpomínkách lidí. Dále je nutno mít na zřeteli skutečnost, že kdo jednou žil, zasáhl do řetězu podmínek a příčin a spoluformoval veškerenstvo. Ostatně co bylo, nikdy nelze vymazat“.

 

Náš Nadační fond se snaží pokračovat v práci, kterou započal profesor Vondráček a má sloužit k posilování práce a studií, jakož i společenských snah zaměřených pro zlepšení údělu psychiatrických pacientů a zásadní destigmatizace jejich osudu.